Autoškola

Z hlediska řidičského oprávnění se vozidla dělí do šesti skupin: AM – jednostopá vozidla do 50 ccm (malé motocykly, mopedy), A – jednostopá vozidla nad 50 ccm (motocykly, skútry), B – vozidla s hmotností do 3,5 tuny (osobní a dodávková auta), C – vozidla nad 3,5 tuny (nákladní automobily), D – vozidla pro více jak 16 osob (autobusy), E – přívěsy a T – traktory.

Vlastní výuka v autoškole je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teorii jsou adepti na řidičský průkaz vzděláváni zejména v oblasti znalosti předpisů a technice motorových vozidel. V praxi pak absolvují jízdy na trenažerech a poté i ve skutečném provozu. Obě části výuky čítají u naprostých začátečníků několik desítek hodin a po jejich absolvování jsou připuštěni k závěrečným zkouškám, sestávajícím z testů z oblasti předpisů, dopravních značek a pořadím průjezdu v křižovatkách a z vlastní jízdy v běžném provozu pod dohledem zkušebních komisařů.


Získáním řidičského průkazu se ještě z nikoho dobrý řidič nestal. Teprve několikaletá praxe v řízení motorového vozidla pomůže řidiči k tomu, aby se tomuto ideálu přiblížil, ve skutečnosti se člověk učí být dobrým řidičem neustále. Pro profesionální řidiče je dokonce ustanovena povinné pravidelné doškolování a přezkušování. I tuto povinnost zajišťují autoškoly.


V každém větším městě existuje několik autoškol, takže uchazeči o řidičský průkaz si většinou mohou vybrat z větší nabídky. Cenové odlišnosti však nebývají veliké (řádově 8 – 10 tisíc Kč pro získání řidičského průkazu pro skupinu B) a tak je vhodné porovnat si technické vybavení té které autoškoly (trenažér, druh a stáří vozového parku), případně se pokusit sehnat reference od dřívějších absolventů. A pamatujte: „těžko na cvičišti, lehko v boji“. Tento Suvorovův výrok neztrácí na aktuálnosti ani v případě autoškoly a následného řízení motorového vozidla v běžném provozu.